Kalmárská unie a Švédská samostatnost
V roce 1397 vznikla v Kalmaru Kalmárská unie. Nejvíc se o ní svými státnickými schopnostmi zasloužila Markéta I. Dánská. Unie sjednotila Švédsko, Norsko a Dánsko pod jednoho panovníka. Švédům se ale často nezamlouvaly dánské války s německými městy, kam směřovala většina švédského obchodu, což v 15. století vedlo k častým rozporům. Roku 1434 povstal majitel dolů Engelbrekt a od té doby nebyl král unie často na území Švédska ani vpuštěn.
Roku 1477 byla založena nejstarší Univerzita v Uppsale.
V roce 1523 se králem stal Gustav I. Vasa a vytvořil samostatný švédský stát. Dynastie Vasovců, pak vládla do roku 1659 a zahrnuje velmocenské postavení Švédska, zejména za krále Gustava Adolfa, který dovedl Švédy k značným úspěchům v třicetileté válce, ale nakonec padl v bitvě u Lutzenu roku 1632.
Švédsko získalo značná území, např. pobaltské státy, Pomořansko a další. Po riskantním přechodu zamrzlého Malého i Velkého Beltu vojsky krále Karla X., přiřkl Mír s Roskilde z roku 1658 Švédsku jižní provincie Skane, Blekinge a Halland.